Pověry a pověsti o bylinkách, část čtvrtá

Dlouho zde nebyl článek s pověrami o bylinkách a s pověstí, tedy jsem se rozhodla, že to dnes napravím. V druhé části seriálu o jedovatých rostlinách jsem se zmínila o rulíku jako o rostlině využívané dříve čarodějnicemi a čarodějníky. Dnes se tedy podíváme blíže na pověry s ním spojené, dále na pověry o kapradí, a nakonec vám představím několik verzí pověsti o rostlině, kterou všichni dobře známe – například v podobě čaje zahánějícího nevolnost po bujaré noci, ve které jsme se se stejnou bylinkou setkali v lahodném koktejlu – ano, řeč bude o mátě 🙂

Rulík zlomocný

Spolu se semeny jílku mámivého a blínu, šťávou máku, locikou jedovatou, kořenem šruchy a ovčím tukem byly bobule rulíku využívány k výrobě čarodějné masti. Ta se nanášela pouze na kůži, a i tak měla silně halucinogenní účinky a přílišné užití mohlo končit smrtí. 

Pověry a pověsti o bylinkách

V Transylvánii (Sedmihradsku) platí však rulík za rostlinu přinášející štěstí. Aby tak opravdu činila, musí se dodržel jistá pravidla. Ten, kdo chce rulík za tímto účelem pěstovat, se musí v čase přibývajícího měsíce, těsně po západu slunce vypravit do lesa. K rostlině se musí přiblížit z pravé strany, beze slova kořen vyhrabat a odejít směrem vlevo. Přitom je nutné odříkávat: „Beru si kousek kořene, ať mě mé štěstí dožene“. Na zahradě je pak potřeba vybrat takové místo, kterého si sousedé na první pohled nevšimnou. Do vyhloubené díry se spolu s kořenem vloží trocha soli, mince a kus chleba. Při tomto úkonu musí dotyčný intenzivně myslet na to, co si přeje, a navázat kontakt s duchem rostliny. Celá akce musí být zakončena před východem slunce.

V Maďarsku se traduje, že kdo u sebe nosí kořen rulíku, bude mít nekončící štěstí při karetních hrách. 

Kapraď samec

Pohádku o zlatém kapradí známe z dětství asi všichni. To však není jediné, co se o kapradí dříve povídalo. Přesvědčte se sami.

Pověry a pověsti o bylinkách

O magické moci kapradí se zmiňuje již Hildegarda z Bingenu. Podle ní má kapraď samec tak silnou moc, že od svého nositele zažene všechny zlé mocnosti. A to dokonce i samotného ďábla!

Kdo u sebe nosí kapraďová semínka (tedy přesněji spóry), přitáhne k sobě bohatství a štěstí. Údajně také porozumí řeči zvířat.

Podle pověsti vyloučí kapradí v pravé poledne na den sv. Jana Křtitele tajemnou kapku, která, pokud ji zachytíte a nosíte u sebe, vás učiní – tedy podle pověsti – neviditelnými.

Na neviditelnost bych se moc nespoléhala, co ovšem za vyzkoušení stojí je další pověra: Kdo u sebe kapraďové spóry nosí, srazí při hře v kuželky vždy všech devět, a při karetních hrách dostane vždy všechny trumfy.

Máta peprná

Máta se zrodila z oběti nymfy Minthé – jak k tomu došlo, o tom existuje několik verzí. Jedna z nich vypráví, že krásná Minthé byla milenkou vládce podsvětí Háda. Když se však Hádés oženil s Persefonou, Minthé to rozzuřilo a rozkřikovala se, že je přece mnohem krásnější, Háda znovu získá a Persefonu vyžene. Nedostala se ke splnění ani jedné výhrůžky – Persefoné, spravedlivě rozhořčena, ji roztrhala na kusy. Protože však Hádés ke své bývalé milé přece jen něco cítil, dovolil jí vrátit se na zem v podobě vonící rostliny.

Pověry a pověsti o bylinkách

Jiná verze vypráví, že se Hádés pokoušel Minthé znásilnit. Než k tomu ovšem došlo, zasáhla Persefoné, nymfu proměnila v rostlinu, a tak překazila manželovy násilnické choutky.

Třetí verze je k ubohé nymfě krutá. Podle ní vílu Minthé, mátu, hluboce nenáviděla bohyně Démétér, protože se kvůli ní stala neplodnou. Rozdupala ji na prach, avšak i z něj máta znovu vzešla. O neblahých účincích máty na plodnost žen se zmiňují i jiné prameny, nejen báje a pověsti. Existovalo přísloví „Nejez mátu během války, ani ji nenechej růst.“ To se dá vysvětlit dvěma způsoby. Ten první odkazuje na fakt, že máta potlačuje odvahu, a ač může působit jako afrodiziakum, ženy jsou po ní neplodné. Její výtažky zabraňují srážení spermatu a způsobují jeho ztrátu. Druhé vysvětlení uvádí Aristoteles a zní takto: „Protože vyvolává chtíč, je třeba se jí vyvarovat, protože při častém používání pohlavních věcí se člověk oslabuje, ztrácí sílu, opotřebovává se a stárne a má nejen slabé síly a slabé tělo, avšak i duši, a to jsou věci, které odporují statečnosti.“

A co se o mátě ještě říká?

Díky své schopnosti i po úplném ostříhání znovu bohatě obrazit se máta coby ikona lásky, jež překoná a přetrvá vše, dostala i do erbovních hesel, například Recisa floret – uříznutá kvete – či Adverso tempore – v nepříznivé době.  

Od nepaměti symbolizuje pozitivní energii a vliv. Některé druhy máty (okrouhlolistá a zelená) se ve starověkém Řecku vplétaly do tradičního věnce, kterým se zdobily hlavy novomanželům, aby jim přinesl štěstí. 

Máta vždy provokovala k nejrůznějším domněnkám a pokusům o vysvětlení své obrazné a magické role. Například italský orientalista, literární historik a dramatik Angelo de Gubernatis poukazoval na podobnost italských slov „menta“ – tedy máta a „rammenta“ – připomíná. Další z možných vysvětlení je tak trochu necudné a odvolává se na slovní hříčku využívající podobnosti slov „mentha“ a „menthula“ – což je mužský pohlavní úd. To by odpovídalo již výše zmíněným afrodiziakálním účinkům této silně vonící rostliny.

Doufám, že se vám článek líbil a přinesl vám nové a zajímavé informace 🙂

Soustřeďuji se na léčivé byliny a vracím se také ke kořenářskému a léčitelskému vědění našich babiček a prababiček. Jako fytopedagožka radím těm, kdo mají zdravotní či kosmetické problémy, které chtějí řešit přírodní cestou, bez chemie a drahých přípravků. Dám vám návod, jak získat pomoc v prastarém a čarovném světě bylin a jak využívat jejich blahodárných účinků pro zdraví a krásu. Více o mně se dočtete zde
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.