Postavy a pověsti kouřových nocí 2

Dnešním článkem se rozloučíme s magickým obdobím kouřových nocí. Minule jsem vám představila některé z postav, pověr a dvě pověsti, dnes pro vám mám tři další. Přeji vám příjemné počtení 🙂

O neslavném konci vánočního pijana

Jednoho večera seděli v hostinci tři pijáci – lumpové k pohledání. Nic nedbali že je právě Štědrý večer, lili do sebe víno jako vodu, dohadovali se, kleli a navzájem se proklínali a celkově vedli řeči u kterých, jak se říká, strážní andělé pláčou a ďábel se směje. 

kouřových

Zejména jeden byl tak otravný a nesnesitelný, že to hostinská už nevydržela a odešla. Hostinský, na podobné hosty více zvyklý než jeho žena, zůstal u stolu a dohadoval se a smál s nimi. Nakonec ale bylo všeho toho klení, rouhání a pustého tlachání dost i na něj. Upozornil výtržníky, že je Štědrý večer – a tedy by se měli zklidnit.

„Co? Štědrý večer? Co je mi po Štědrém večeru!“ odsekl nejdrzejší z nich a začal prozpěvovat:

Proč měl bych se Štědrého večera bát?

O Štědrém večeru se má z vody víno stát.

Štědrý večer sem a Štědrý večer tam.

Být každý večer Štědrý, tak si užívám!“

A dál a dál se povídalo, až se ten zlosyn začal kasat, že úderem půlnoci vezme džbán a ze studny si opravdu víno nabere. Od slov nebylo daleko k činům. Když odbíjela půlnoc, chvastoun stál na roubení studny se džbánem v ruce. Jeho kumpáni i všichni ostatní zůstali uvnitř v šenku a v nastalé situace se necítili dvakrát dobře. Náhle se od studny ozval pronikavý hvizd, pak drásavý výkřik a ječivý smích, pád a zvuk rozbíjejícího se džbánu. Hostinský i pijani v tu chvíli vystřízlivěli. Nikomu se nechtělo ze dveří, nakonec se však odhodlali, že vyjdou ven všichni společně. U studny ležel jejich kamarád, měl zlomený vaz a rty na uhel spálené do černa – jako by se místo vína dotkly roztaveného železa.

O odlévání čarovných kulí

Odlévání čarovných kulí v době kouřových nocí patřilo k iniciačním rituálům mladých lovců. Kdo pak takovou kulí vystřelil, neminul podle pověsti žádný živý cíl. 

kouřových

O jedné kouřové noci se tak tři lovci sešli na šibeničním vrchu, kostí z mrtvého okolo sebe nakreslili kruh a se slovy zaříkadel, čarodějnických formulí a přivolávání ďábla začali odlévat čarovné olověné kule. Za hranicí kruhu řádily děsivé přízraky, napůl lidé, napůl kozlové, řvali, ječeli, páchli sírou a snažili se lovce vytáhnout či vylákat z ochranného kruhu. Do toho se blýskalo a hřmělo, a když se spustil liják s krupobitím, že nebylo vidět ani vlastní natažené ruce, lovci ukončili odlévání a rozběhli se k domovům. Tam však už nedošli – druhý den ráno našli lidé v lese jen jejich rozervané šaty a zbytky rozsápaných těl. 

O paní Zimě a průvodu nekřtěňátek

Žila jednou mladá žena, které zemřelo dítě dřív, než mohlo být pokřtěné. Proto nebylo pohřbeno na hřbitově a jeho matku to velmi trápilo, protože se obávala o jeho dušičku, aby nepropadla zlým mocnostem. Nevěděla však, jak dítěti pomoci a sebe utěšit.

Na kraji vesnice, kde bydlela, žila moudrá stará žena, o níž se povídalo, že o věcech mezi nebem a zemí ví mnohem více, než ostatní smrtelníci. Někteří ji považovali za čarodějnici. Nastal předvánoční čas a tedy i čas kouřových nocí. Mladá matka se v zoufalství vypravila za touto ženou a svěřila se jí se svou bolestí.

kouřových

Stařena ji vyslechla, utěšila a poradila: „Nebuď smutná. Uvidíš, že tvému dítěti nic zlého nehrozí. Poslední kouřová noc, z 5. na 6. ledna, patří paní Zimě. Jdi v té noci do polí a zastav se na křižovatce dvou cest.“

Žena ji poslechla a o poslední kouřové noci se vydala za vesnici, do polí, kde na křižovatce cest rostl bezinkový keř. Pod něj se postavila. Když z kostelní věže odbila jedenáctá hodina, uslyšela v dáli zpěv, který se k ní blížil. Uviděla průvod dětí, v jejichž čele kráčela vysoká krásná žena, paní Zima. Když došla k bezinkovému keři, matka uviděla, že paní Zima nese na ruce její dcerušku. Průvod se zastavil a paní Zima ji oslovila: „Nebuď smutná. Každý rok této noci si k sobě vezmu všechny děti, které v minulém roce zemřely nepokřtěné, a odvedu je do své zahrady. Tam zůstanou a věř, že se mají lépe, než by se kdy měly na zemi.“ Pak jí pokynula na rozloučenou a i s průvodem dětí zmizela. Od té noci žila mladá žena v klidu a s láskou vzpomínala na své dítě.

Moji milí, období kouřových nocí dneškem končí – a tedy i série tematických článků. Doufám, že se vám líbily, že jste se něco nového dozvěděli, a že vám třeba rituály napomohly v nalezení vnitřního klidu 🙂

Soustřeďuji se na léčivé byliny a vracím se také ke kořenářskému a léčitelskému vědění našich babiček a prababiček. Jako fytopedagožka radím těm, kdo mají zdravotní či kosmetické problémy, které chtějí řešit přírodní cestou, bez chemie a drahých přípravků. Dám vám návod, jak získat pomoc v prastarém a čarovném světě bylin a jak využívat jejich blahodárných účinků pro zdraví a krásu. Více o mně se dočtete zde
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.