Jedovaté rostliny v historii, část první

Mezi rostlinami – bylinkami, květinami, keři i stromy – se vedle těch „hodných“ a léčivých objevují také pěkné „potvory“ – rostliny jedovaté. Jistě si mnoho z vás vzpomene na svá školní léta, kdy vám v hodinách přírodopisu (a někde i rozhlasem před koncem školního roku, asi abychom si to opravdu zapamatovali) vtloukali ho hlavy, abyste nesbírali, co neznáte, a už vůbec to nejedli.  Já je teď napodobím – rostliny zde uvedené nesbírejte, nekonzumujte a nezpracovávejte. Článek berte pouze jako rozšiřující informace z mnohotvárného a tajuplného světa rostlin!

Jed získaný z rostlin často používaly (a používají) přírodní kmeny k usnadnění lovu a také jím potíraly zbraně, aby dosáhly žádoucího účinku (známé je například kurare, získávané z rostlin rodu kulčiba, to oběť ochromí, ale zároveň neproniká do trávicího systému). Ovšem nezůstalo to jediným využitím rostlinných jedů. Jakmile lidstvo zjistilo co a jak, začalo využívat těchto prostředků k popravám, vraždám a vydírání. 

Lékařství dlouho nebylo na takové úrovni, aby dokázalo některé jedy v těle oběti najít a identifikovat. To travičům značně ulehčovalo práci (travičství bylo sice i tenkrát ilegální, ale zato bohatě kvetoucí odvětví). Věda naštěstí pokročila natolik, že tyto látky rozpoznat dovede – a tak travičství upadalo a upadalo, až zcela zaniklo. 

Příběh Sokrata a jeho číše bolehlavu známe asi všichni. V tomto článku vám představím některé další rostliny s nevalnou pověstí a seznámím vás s tím, co mnohé z nich zapříčinily. Je jich tolik, že dnešní článek je pouze první částí krátkého, nepravidelného seriálku.

Bolševník velkolepý

Rostlina z čeledi miříkovitých. Je vskutku velkolepý – dorůst může až do výšky 3,5 metru a rozloha listů může snadno dosáhnout i 1m2. Je to rostlina invazivní (pochází z Kavkazu), rychle se šíří a utlačuje domácí porosty. Dříve ji rádi pěstovali včelaři díky množství pylu a nektaru, které je schopná vyprodukovat. V současné době se ji však všemožně snažíme vymýtit. Její nebezpečnost spočívá v tom, že šťáva v ní obsažená obsahuje fototoxické furanokumariny způsobující na kůži při kontaktu se slunečním světlem bolestivé popáleniny, vyrážku a opravdu velké puchýře, vyžadující často lékařské ošetření. Tato látka se vyskytuje i v dalších rostlinách, jako například v pastináku nebo v andělice, ale ani zdaleka ne v takové koncentraci. Poranění od bolševníku se hojí opravdu dlouhou dobu, hnědé skvrny po puchýřích mizí i několik let. 

Lilek brambor

Cože, brambor? To, co máme často k obědu, ať už jen vařené, v podobě kaše, vlnek, hranolek, nebo to chroupeme u televize v podobě chipsů? Ano, přesně tak.  Lilek brambor patří mezi lilkovité (Solanaceae). Ty obsahují, jak jméno napovídá, jedovatý glykoalkaloid solanin. Jeho nejvyšší koncentrace je v květech a plodech (to jsou ovšem ty kuličky vznikající po odkvětu na místě květů rostliny, ne to, co konzumujeme), pod slupkou hlíz a v klíčcích. Při vyšších teplotách se však solanin téměř rozkládá. I přesto ale nazelenalé části odkrajujeme, klíčky vykrajujeme a plody nekonzumujeme vůbec – otrava zrovna jimi (a květy) by mohla i způsobit úmrtí.

Oměj jedhoj

Tak tady vyplývá už ze jména, že čaj na nachlazení bychom si z této rostliny dělat neměli. Oměj patří do čeledi pryskyřníkovité a doma je převážně v podhůří Alp, Pyrenejí a Karpat. Další, neméně jedovatý druh oměje, oměj šalamounek, roste i v ČR, patří ovšem mezi ohrožené druhy. Obsahuje nervový jed a je toxický už v malém množství. Dříve se často používal k otravě návnad na lišky, pantery a rysy.

Má politickou kariéru – rumunská tajná služba využila v roce 1982 jedu na této bázi k umlčení dvou nepohodlných osob. V 60. letech měl oměj v Pyrenejích na svědomí dokonce masovou otravu – skupina výsadkářů z neznalosti při nácviku technik přežití zkonzumovala jeho kořen. Přesný počet obětí není známý. Ví se také o případu, kdy žena ze msty uvařila polévku s omějem vojákům, kteří vyvraždili její rodinu, a oněch (prý) 22 mrtvých ukázala svému muži jako důkaz, že není potřeba sahat vždy po zbraních. Oměj má zkrátka za sebou bohatou historii.

Skočec obecný

Jeho jméno se objevilo ve známém seriálu Perníkový táta (Breaking Bad), kde jím hlavní hrdina chtěl otrávit dealera drog Tuco Salamancu. Za druhé světové války plánovali spojenci výrobu bomby s extraktem ze skočce – naštěstí nakonec vyrobena nebyla. V roce 1978 byl spáchán atentát na bulharského spisovatele Georgi Markowa, a to s pomocí injekční stříkačky naplněné tímto extraktem a skryté ve špičce deštníku.

Zároveň se však přípravky obsahující skočec doporučují k péči o vlasy, řasy a obočí – a vykazují v této oblasti vysokou míru úspěšnosti. Byl – a je – často používaný jako výkonné projímadlo. Patří do čeledi pryšcovité. Už víte, o kom je řeč? Ze semen skočce obecného se vyrábí ricin. Známý ricinový olej vylisovaný ze semen patří k prudkým jedům – dokud ovšem neprojde varem. Tehdy se stává právě onou součástí kosmetické i lékařské péče. Jméno skočec vzniklo podle toho, že zralá semena z tobolek odskakují. 

To byly tedy první čtyři rostliny tohoto seriálku. Příště se můžete těšit na rulík zlomocný, oleandr obecný, plamének plotní a kýchavici bílou.

Informace zde obsažené jsou volně dostupné v knihách i na internetu a já tedy nenesu žádnou odpovědnost za to, jak s nimi bude naloženo. 

Soustřeďuji se na léčivé byliny a jako fytopedagožka se vracím také ke kořenářskému a léčitelskému vědění našich babiček a prababiček.Více o mně si přečtětě zde
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.